Větrné elektrárny – neekonomické, neekologické, nebezpečné

 

Obnovitelné zdroje energií (OZE) jsou v poslední době velkým hitem. Různá ekologická sdružení a strany zelených v nich vidí spásu před hrozbou globálního oteplování. Pod jejich tlakem přijala většina rozvinutých zemí programy k podpoře zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Patří mezi ně i Česká republika, která se zavázala dosáhnout do roku 2010 osmiprocentní podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě el. energie. Její možnosti jsou ovšem – ve srovnání s jinými zeměmi EU – díky geografické poloze velmi omezené. Proto byl přijat zákon 180/2005 Sb. o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, který garantuje dotované ceny pro výkup energie z těchto zdrojů na dobu 15 let. Tím se stal z větrných elektráren velmi zajímavý byznys. A to i na Vysočině.

Jsou však opravdu větrné elektrárny tak skvělé, jak se nám snaží namluvit někteří ekologičtí aktivisté a hlavně zástupci zainteresovaných firem? Bohužel ani zdaleka, opak je pravdou.

Z ekonomického hlediska je využití větrné energie na Vysočině, kde se rychlost větru pohybuje max. v rozmezí 4 – 5 m/s (výjimkou je Žďársko, které ale patří z větší části do chráněné krajinné oblasti), na hranici vhodnosti pro výstavbu elektráren. I v původní verzi energetické koncepce kraje Vysočina se proto počítalo s max. 50 VE na jeho území. Jak uvádí např. server Stop větrníkům, jsou investiční náklady na vyrobenou kWh z větrné energie několikanásobně vyšší než u klasických elektráren (dokonce až 14x vyšší ve srovnání s jadernou elektrárnou Temelín). Navíc většina projektů počítá s využitelností 15% (oproti 80% u klasických zdrojů), zkušenosti z praxe na území ČR však říkají, že je ve skutečnosti ještě nižší. I kontrolní zpráva NKÚ z roku 2005 konstatuje, že větrná energie je jedním z nejdražších OZE a v podmínkách ČR má velmi malý potenciál. Pouze díky dotované ceně el. energie (cca 2,5x vyšší než je u klasických zdrojů) je tedy Vysočina pro obchodníky s větrníky zajímavá. Pokud by nebyla jejich výstavba takto podporovaná ze strany státu, nikdo by se zde do ní nepouštěl – je to v našich podmínkách zcela neekonomické.

Výrazným negativem v případě hromadné výstavby větrných elektráren na Vysočině by bylo narušení jejího krajinného rázu, který je jednou z nejcennějších devíz pro rozvoj turistického ruchu. Je zajímavé, že i odborná sekce Strany zelených Krajina ve svém původním návrhu Rozboru a doporučení k plánované výstavbě větrných turbín na zemí ČR varuje před ohrožením krajinného rázu a před nekritickou podporou VE zelenými. Upozorňuje také na další rizika pro zdraví lidí (hluk, infrazvuk, stroboskopický efekt) a pro životní prostředí (ohrožení letících ptáků a netopýrů). Konečná schválená verze je ovšem podstatně uhlazenější, méně kritická a více podporující výstavbu VE – jakoby zde zapůsobilo vedení strany (předseda Bursík je podílníkem firmy věnující se výstavbě větrníků). Častým ekologicky laděným argumentem pro VE je tvrzení, že jejich hromadná výstavba umožní odstavit některé tepelné elektrárny a tak snížit znečišťování ovzduší. Ani to však není pravda, protože patří mezi přerušované zdroje energie (opět viz. kontrolní zpráva NKÚ), které způsobují nestabilitu v síti (v Německu již vedly výpadky k tzv. black outu) a také prodražují provoz. Díky nespolehlivosti větrných elektráren tak musí mít výrobce stále v záloze klasické elektrárny, pracující na snížený výkon, jako zálohu. S ohledem na popsaná negativa lze konstatovat, že navzdory tvrzení svých příznivců jsou větrné elektrárny v podstatě neekologické.

Speciálně na Vysočině je ještě jeden důvod, proč říct větrným elektrárnám NE. Tím je bezpečnost, či spíše nebezpečnost, jejich provozu. Během uplynulé zimy docházelo především u Pavlova, ale i u Kámene, k opakovanému namrzání vrtulí a následnému odletování kusů ledu. Ty dopadaly daleko od větrníků a ohrožovaly silniční dopravu i chodce. K jednotlivým případům existuje bohatá fotografická a filmová dokumentace. Provozovatelé se snažili situaci bagatelizovat, před médii slibovali instalaci kamer, omezování provozu při inverzním počasí, ve skutečnosti se však nebezpečné situace znovu opakovaly. Nakonec musel zasáhnout Úřad kraje Vysočina, který vyzval provozovatele k zajištění bezpečnosti a zdraví osob a zvířat. Během přípravy podkladů pro stanovení limitů pro výstavbu VE v rámci Zásad územního rozvoje kraje Vysočina jsem získal balistické výpočty vzdálenosti dopadu odletujícího ledu z vrtulí. Na grafech je možné vidět balistickou křivku při odletu bez odporu vzduchu, s odporem vzduchu, s odporem vzduchu a podporou větru a simulaci havárie při přetočení vrtule. Ani poslední možnost není nereálná, jak ukazuje video z podobné havárie. Není myslím pochyb, že větrné elektrárny mohou být potencionálně velmi nebezpečné.

Stejně jako v jiných krajích se i na Vysočině objevilo několik firem, které začaly objíždět především malé obce s nabídkou výstavby větrných elektráren na jejich katastru. Využívaly přitom finančních problémů obcí (způsobených nespravedlivým nastavením rozpočtového určení daní) a nabízely za souhlas s instalací VE částky v řádech statisíců korun. Není divu, že řada zastupitelstev se nechala zmámit a podepsala smlouvy o spolupráci a přípravě stavby větrných elektráren. Proti těmto záměrům se však postavila řada občanů a občanských iniciativ. Na jejich odpor vůči výstavbě VE reagovalo zastupitelstvo kraje Vysočina, které na svém zasedání dne 18. 9. 2007 přijalo následující usnesení:

Usnesení 0302/05/2007/ZK

Zastupitelstvo kraje

ukládá

-           radě kraje zajistit urychleně odborné posouzení a revizi Programu rozvoje kraje Vysočina, zejména v částech, které se zabývají zaváděním principů udržitelného rozvoje, a to především v souvislosti s využitím energie větru a zájmem chránit přírodu a krajinný ráz Vysočiny;

-           radě kraje doporučit Krajskému úřadu kraje Vysočina provést odborné posouzení a revizi Územní energetické koncepce kraje Vysočina, zejména v části 3.5. Energie větru, a to především v souvislosti s existencí rizika poškození přírody a krajinného rázu;

-           radě kraje zvážit možnosti realizace dalších kroků a opatření, které by zastavily nebo alespoň regulovaly živelný a nesystémový nárůst počtu větrných elektráren na území kraje Vysočina;

ustavuje

pracovní skupinu ve složení: Jaroslav Hulák, Marie Černá, Pavel Šlechtický, Jaromír Brychta, Zdeněk Ryšavý, která zabezpečí ve spolupráci s Krajským úřadem kraje Vysočina objektivní informování občanů kraje Vysočina o využití větrné energie;

doporučuje

obcím kraje Vysočina, aby pečlivě zvažovaly vydávání souhlasu s umístěním větrných elektráren (souhlasu s výstavbou objektů určených pro výrobu elektrické energie s využitím energie větru) na jejich území  a vyzývá je k důkladnému, všestrannému posuzování všech s investičním záměrem souvisejících ekonomických a mimoekonomických aspektů.

Jmenovaná pracovní skupina připravila k tématice větrné energie odborný seminář v Polné a zahájila práci na aktualizaci energetické koncepce kraje Vysočina. Vedle toho rozhodlo zastupitelstvo kraje o zpracování strategie ochrany krajinného rázu kraje Vysočina a o zapracování limitů pro výstavbu větrných elektráren do Zásad územního rozvoje kraje. Jako inspirace mohou složit dokumenty dalších krajů, které se také brání výstavbě VE. Plzeňský kraj nechal vypracovat Vyhodnocení umístění větrných elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny, Moravskoslezský kraj využívá Studii vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje z hlediska větrného potenciálu a ochrany přírody a krajiny a Jihomoravský kraj nabízí na internetu vizualizaci záměrů na výstavbu větrných elektráren u obcí Stavěšice, Nenkovice, Násedlovice, Klobouky u Brna a Bošovice.

Během více než roku, kdy se problematice využití větrné energie věnuji, jsem došel na základě získaných informací, vlastních zkušeností a především jednání s mnoha občany a sdruženími k přesvědčení, že větrné elektrárny jsou v našich podmínkách neekonomické, neekologické a navíc nebezpečné. V zastupitelstvu kraje proto prosazuji a budu prosazovat co nejširší omezení jejich výstavby na Vysočině.